Když jsem se na jaře 2002 ujal starostování, počítal jsem ve svých 49 letech s ledasčím, jen ne s tím, že budu v naší obci řešit povodně. Pokud jsem si pamatoval z mládí, občas hladina potoka, jehož běžná hloubka je max. 20 cm stoupla krátkodobě až o 60 cm, ale rozhodně nehrozilo vylití ze břehů.
Až v noci z 6. na 7. srpna 2010 se zvedla hladina o cca 100 cm, voda se na několika místech vylila z břehů, ale do rána hladina o 40 cm zase klesla a zdálo se, že je po všem. Došlo tak v podstatě jen k ucpání několika propustí. Během dne však začalo opět vytrvale pršet a hladina potoka opět stoupala, až se voda postupně vylila na několika místech ze břehů a začala páchat první škody na majetku obce i občanů. Pršet přestalo a hladina potoka začala opadávat až následující den, tedy v neděli 8. srpna a mohly tak být postupně zahájeny práce na odstraňování následků povodně.
K největším škodám došlo během této povodně na vodních tocích Povodí Labe a Lesů ČR, na krajské silnici II/592 a na obecním majetku, když bylo poškozeno 10 mostů, 2 místní komunikace, zastávka MHD, infopanely, atd. Celkové škody na obecním majetku dosáhly částky téměř 3,5 mil. Kč. Naštěstí nebyly ohroženy životy ani obytné budovy občanů obce.
Přestože nebyly povodňové škody tak velké jako např. v blízké Chrastavě nebo Bílém Kostele či Chotyni nebo v Hrádku n. N., mohly být ještě menší. Stačilo by např. správně založit do dna ochranné gabionové zdi, které voda podemlela a které následně spadly a ucpaly koryto potoka, stačilo by, kdybychom všichni dbali na to, aby v blízkosti vodních toků nebyl skladován různý materiál a odpad, který velká voda vzala a následně jím ucpala mostky a propusti, stačilo by, kdyby byly občas kontrolovány a včas opraveny narušené mostní konstrukce. Máme čtyři roky po povodních a leckde se na soukromých pozemcích i přes má upozornění znovu hromadí různý materiál, který může další větší voda sebrat. Zdá se, že lidstvo je v některých situacích opravdu nepoučitelné.
Břehy a mosty byly opraveny a některé se stále ještě opravují, koryta vodních toků jsou díky vyčištění a i díky menší bleskové povodni v r. 2013 skoro čistá a hlavně hlubší, takže by případná další 100 letá voda neměla způsobit takové škody jako v r. 2010.
Kdyby však přeci jen k něčemu takovému opět došlo, je podle mého názoru tím hlavním zachovat chladnou hlavu, zbytečně nepanikařit, nepodléhat neověřeným zprávám a tlakům některých vyděšených jedinců. Je nutné vážit každé rozhodnutí a v případě potřeby nebo neznalosti řešení neváhat a obrátit se se žádostí o pomoc na krizová centra, zřízená za tímto účelem. Velmi důležité je koordinovat nabízenou pomoc jak místních spoluobčanů, tak dobrovolných pomocníků, aby byla opravdu smysluplně využita, nikoliv zneužita. Při těchto povodních byla často posílána materiální pomoc, ale i stroje a dobrovolníci na místa, kde už bylo všeho dost, nebo to dokonce vůbec nebylo potřeba, což byl i případ naší obce, a jinde se naopak potřebné pomoci nedostávalo. Určitě to záleželo i na tom, kdo jak moc „křičel“ a kdo se to naopak snažil zvládnout sám. Proto radím, pokud máte jen trochu pocit, že „nestíháte“, žádejte o pomoc. Setkal jsem se ale bohužel i s tím, že pomoc pro obec vyžádal jednotlivý občan, pomoc byla bez ověření potřebnosti poskytnuta a já pak nevěděl, co s ní. Část jsem převážel do více postižených obcí, část mi dodnes zůstala na obecním úřadě. Pokud to jen trochu jde a fungují komunikační kanály, informujte obyvatele co nejčastěji o situaci, o tom, co už je zařízeno a co je potřeba.
Jak už jsem zmínil, naši obec povodeň nepostihla v takovém rozsahu jako okolní obce a města, ale přesto jsem byl jako starosta téměř neustále v terénu, moc toho nenaspal, „utopil“ telefon i foťák a poznal mnoho spoluobčanů z jiné stránky, bohužel ne vždy z té kladnější. Ale takoví už jsme my lidé, zatímco jeden se snaží pomáhat ostatním, co to jde, a mezitím voda ničí nebo ohrožuje i jeho majetek, druhý se stará jen o to své a ještě přemýšlí o tom, jak na tom neštěstí nějak vydělat. Mnoho osobních zkušeností je nepřenositelných, mnoho teoretických rad je v praxi nepoužitelných, ale pokud je člověk aspoň trochu na takovou situaci připraven, pokud se problematikou povodní budou zastupitelé obce zabývat ještě než nastanou, vše se dá zvládnout. Zvládl jsem je i já, nepřipravený, a jak už to na malých obcích chodí, tak v podstatě úplně sám, protože povodňovou komisi jsme v té době neměli ani vytvořenou a moje pravá ruka – pracovnice úřadu byla na dovolené. Když jsem viděl, jak jsou občané obce schopni semknout se a táhnout za jeden provaz, dodávalo mi to sílu a už předem jsem věřil, že se vše podaří obnovit. A podařilo se, dokonce ještě k lepšímu. Největší odměnou za vše mi byl potlesk a poděkování k prasknutí naplněné hospody, kde se po povodních konala mimořádná schůze zastupitelstva obce.
Ing. Pravoslav Svačinka
starosta obce